Nezkoušej to, udělej to

10.08.2020

Určitě to znáte všichni. Říkáme to často. „Zkusil jsem to, zkusil jsem ono, ale nejde to.“

Spousta lidí doopravdy nic nedělá, ale pouze zkouší. Chybí jim odvaha, píle, disciplína a odpovědnost vůči sobě. Bojí se doopravdy ponořit do toho, co kdysi bylo jejich vášní. Důvodů je několik. Možná jim kdysi někdo řekl, že se nesmí ponořit, protože to znamená sobeckost. Někteří vychovatelé, ať už jsou to pěstouni, rodiče, prarodiče či učitelé, vyvolávají v dětech pocity viny za to, když mají čirou a nezkaženou radost ze sebe. Prostě jen tak. Dítě zapáleně a plné nadšení kreslí západ slunce a místo nadšení svého okolí sklidí ledovou sprchu ve formě kázání, že se máma dře a ono si kreslí. Nebo že nepozdravil dědečka a dědeček je uražen. 

„Nejdříve povinnost a potom zábava.“

Tento slogan známe moc dobře již z dob starých sokolníků z První Republiky. Zasmrádlý, strohý a naprosto zavádějící slogan zbořil a zabil již mnoho duší, které by se mohly jinak rozvíjet a kvést do krásy. Není divu, že v dospělosti takový člověk zná pouze dřinu, neumí se zastavit, trpí přehnanou tvrdostí vůči sobě a okolí a na co si nemůže sáhnout, to prohlásí za šarlatánství a fantazírování. A když se jednoho dne psychicky zhroutí, zkouší hledat pomoc. Zkouší malovat. Zkouší psát. Zkouší skákat Bungee Jumping. Ale jakmile přijde domů, je to stále ten samý Jirka nebo Vendulka a schopnosti ze semináře jsou ty tam. Proč? Protože ten malý Jirka, malá Vendulka nebo Andulka, chcete-li, sedí uvězněná uvnitř v zavřeném srdci. Srdce pracuje energeticky pouze napůl, protože mu někdo kdysi zasadil ránu, na kterou dotyčný člověk zapomněl. A protože srdce funguje jako kompas a zde je kompas blokovaný, dotyčný hledá spásu především venku a zkouší. A marně. To, co chybí v srdci, se totiž snaží nahnat výkonem a intelektem. Do ničeho nevstupuje celý. Buď se příliš někam dere, nebo jen ochutná a zaleze do ulitky. Přijde první překážka a dotyčný to zabalí s tím, že nic neumí a vše je na nic.

Prosím vás, pokud chcete něco dělat, prostě to udělejte. Nic si nezkoušejte a nerýsujte.Život jste si také nepřišli vyzkoušet, ale přišli jste ho žít. Když se chcete milovat s partnerem, který vás vzrušuje a vy jeho, prostě na to jdete rovnou. Nezkoušíte sex, prostě se milujete. A stejné je to i v jiných oblastech života. Nenechte si seřizovat srdce jako stopky a neutíkejte do tvrdého intelektu. Vše v životě nevymyslíte. Něco je třeba vytvořit zevnitř, a to tak, že se pustíte všeho očekávání a budete žít více v těle.

Na dýchání, milování a pohyb po planetě Zemi nemáte kurzy a ani video návody a přesto to děláte přirozeně. Vraťte si přirozenost i do dalších oblastí života. Přestaňte se jí bát a roztáhněte křídla. Ano, možná se vám někdo cestou bude smát. Možná na vás někdo bude ze začátku útočit, protože uděláte něco, čeho se bojí a co nezná. Vy se ale nenechte brzdit a nenechte se odradit. Dopřejte si skutečně poznat, kdo jste. Prozkoumat se a nasát svou esenci. Žádný kurz sebepoznání a žádný kouč vám nepomůže, dokud vy sami v sobě neprobudíte odvahu se na všechny umělotiny ve svém životě vykašlat a oddat se sobě. 

Na tom není nic narcistického. To je přirozené. Proto, abyste skutečně plnili svoje poslání, je zapotřebí odvést hlubokou práci směrem k sobě a ta práce spočívá v odstranění veškerého sebepoškozujícího sebe-bojkotujícího chování. V tom, že se začneme skutečně ze srdce milovat se vším, co v nás skutečně je. V tom, že se staneme zosobněnou sebeláskou, která skrze nástroje, které jí přijdou pod ruku vytváří krásu. Jakmile zažehneme tento plamen v nás, už nebudeme jen zkoušet. Budeme totálně v činnosti, kterou si vybereme a všechny pochybnosti půjdou stranou. Půjde pryč i soupeření a neustálé porovnávání se s ostatními. V této fázi nás totiž vůbec nezajímá, kdo je lepší, cvičenější, praktičtější a pod. V této fázi prostě konáme tak, jak nejlépe umíme. S radostí a nadšením sobě vlastním.