Dobrodružství Bobinky a Bertíka

21.07.2020

Bobinka a Bertík žijí u jednoho korálového útesu. Jsou to dobří kamarádi a zažívají spolu spoustu legrace. Jednoho dne se rozhodli, že spolu budou plavat někam, kde to ještě neznají. 

Namířili si to do Žluté zátoky. Slyšeli, že se tam dá najít mnoho zajímavého a že tudy kdysi často jezdili piráti na velkých lodích. A jak tak plavali, narazili na něco skutečně zajímavého. Přímo před nimi se objevila velká dřevěná truhla porostlá mořskými řasami. Vypadalo to, že je plná zajímavých věcí. Obě rybky se rozhodly, že ji prozkoumají.

"Jupí! Našli jsme poklad", Bertík a Bobinka nadšeně jásali a hned se v truhle začali přehrabovat. Truhla byla plná pokladů. Samé zlaté mince, perly, šperky a drahokamy. Celí se do nich ponořili a zapomněli na okolní svět.

"Ruce vzhůru, vy ničemové!" ozvalo se najednou nad nimi. Bertík a Bobinka vyděšeně ztuhli a zvedli oči. Přímo před nimi stál krab a hrozil jim klepety. "Kdo jsi?!" odvážně se ptá Bertík. Krab si odfrknul a povídá: "Jsem pirát Jonáš a ten poklad je můj. Našel jsem ho, když jsem se tudy plavil ve svém plavidle." chvástal se a hrdě ukazoval vousky na plechovku od rajského protlaku, která kryla jeho zadeček a ocásek. "Promiň, Jonáši. My jsme to nevěděli." omlouvá se Bobinka. "Nevěděli? Vy jste neviděli před truhličkou výstražnou ústřici? Za trest mi budete sloužit." odvětil krab.

A tak se stalo. Bertík a Bobinka museli nastoupit do služeb krabího piráta Jonáše. Museli mu každé ráno masírovat všechny jeho nohy a leštit mu jeho milovanou plechovku. Každý den se musela lesknout. Bylo to skutečně velmi náročné.

A když byli hotovi, museli přepočítávat perličky a mince v celé truhle. Krab byl na to velmi vysazený. Nic nesmělo chybět. A protože truhla byla velká, Bertík a Bobinka se u toho pořádně zapotili. Přemýšleli, kudy krabovi utéct, ale ten na ně stále dohlížel. Měl oči všude. Jediné, co ovšem přehlédl, byla muréna Boženka. Měla namířeno do nedaleké Perlové zátoky. "Co se to tu děje?" říkala si. Opatrně se přiblížila a hned jí bylo jasné, že Bertík a Bobinka jsou v nebezpečí. Přemýšlela, jak je vysvobodit. Kraba znala. Byl velmi lstivý a nebylo snadné jej nachytat.

Napadlo jí, že o kousek dál bydlí inkoustový šnek Ferda. Ferda není ledajaký šnek. Umí se odrazit od kamene a plavat pomocí doširoka rozprostřené svalnaté nohy. Pod ulitkou má váček, kde vyrábí inkoust a ten vypustí, když hrozí nebezpečí. Když se Ferda od Boženky dověděl, že jsou Bobinka s Bertíkem v zajetí kraba Jonáše, neváhal a nabídl svou pomoc.

Společně s Boženkou doplavali na místo, kde krab Jonáš držel nebohé rybičky v zajetí. Boženka obklíčila kraba svým mohutným hadovitým tělem. Ferda se vznesl plachtivými pohyby nad kraba, vysunul dlouhou trubičku a vypustil inkoust přímo krabovi do obličeje. Inkoust vytvořil ve vodě hustou mlhu a krab byl za chvilku úplně omráčený. Bertík s Bobinkou mezitím stihli uskočit a Boženka je na zádech odvezla do bezpečí. Krabovi nezbylo nic jiného, než si opět leštit plechovku sám. Ať hrozil klepety jak chtěl, nebylo mu to nic platné.

"Děkujeme vám, přátelé." poděkovali Bertík a Bobinka Božence a Ferdovi. "Rádo se děje." odpověděl Ferda s Boženkou. "Škoda jen, že tam zůstal ten poklad. Alespoň jednu perličku jsme si mohli odnést." povzdechla si Bobinka. "Nezoufej, Bobinko. V moři je spousta jiných pokladů. Jestli chcete, můžeme se vydat do Perlové zátoky. Tam najdeme perliček habaděj." utěšuje ji Boženka. Obě rybky souhlasily a všichni přátelé se vydali na krásný výlet.